Agnes ( Hannah Kentová )

Rok vydání: 2013
Nakladatelství : Fortuna Libri
ISBN: 978-80-7321-726-6
Počet stran: 320

Anotace: Děj se odehrává na Islandu, kde jsou lidské vztahy utvářeny nádhernou, avšak drsnou severskou přírodou, ale i každodenním tvrdým bojem o živobytí. Agnes Magnúsdóttir, mladá žena, je odsouzena za brutální vraždu svého pána a milence a je poslána na izolovanou farmu strážníka Jóna Jónssona, aby zde čekala na popravu.
                Jeho rodina je zděšená, že má poskytnout domov odsouzené vražedkyni, a zpočátku jí opovrhuje. Jen Tóti, mladý kněz, který se stane Agnesinou duchovní oporou, cítí při svých návštěvách odsouzené potřebu porozumět jí a pochopit, co se vlastně stalo.
                Když však letní měsíce vystřídá zima a tvrdý farmářský život přinutí celou domácnost pracovat bok po boku, všichni poznávají Agnes blíže. Postupně se vynořuje její tragický příběh o touze a zradě a najednou vyplývá, že nic není tak, jak se na počátku zdálo.


Na knihu jsem narazila v Levných knihách, a její nádherná obálka mě, chtě nechtě, donutila si knihu zakoupit. Pravda, i anotace mě zlákala. Chtěla jsem se dozvědět vše o osudu této mladé ženy.
Příběhem se prolíná jak vyprávění, ať už některé z postav, či korespondence okresního komisaře Björna Blöndala s příslušnými institucemi, které mají na svědomí Agnesino odsouzení. Takže vlastně paralelně sledujeme dva světy. První svět, ve kterém je Agnes bezcitnou vražedkyní, a je s ní tak po zásluze nakládáno, a druhý svět, ve kterém je ona sama vlastně obětí.

Vyprávění se počíná ve věznici v okresním městě, kde je Agnes již nějakou dobu držena v naprosto nelidských podmínkách, dokud nedojde k rozhodnutí o jejím trestu. Po nějaké době je rozhodnuto o trestu smrti a o tom, že na svůj trest bude čekat v rodině strážníka Jóna Jónssona, který se svou rodinou žije v odlehlejší části Islandu, tedy tam, kde Agnes nebude na očích veřejnosti.

Samotný Jón Jónsson i jeho rodina nejsou nadšení z tohoto svěření odsouzené do péče, nicméně tento příkaz vezmou za svůj a tak se Agnes brzy ocitá na jejich usedlosti v Kornsá. Z počátku se všichni vůči Agnes chovají odmítavě. Když zde však Agnes začne navštěvovat mladý kněz Tóti, jakožto zpovědník, a ona se mu při jejich rozhovorech začne svěřovat se svým příběhem, kterému naslouchá i celá rodina, jejich pohled na odsouzenou se začne zvolna měnit.

Vše umocňuje také nepřízeň počasí. Přichází zima a na hrdiny doléhá tíha tvrdého severského života. Čas, kdy se každý člen domácnosti musí spoléhat na toho druhého. Jeden bez druhého tu neznamená nic. Zde je velice hezky popsáno, na kolik těžký musel být život těchto lidí na počátku 19.století. A musím přiznat, že tato část příběhu mne bavila nejvíce.

Není pravdou, že by mě nezajímal příběh Agnes a okolnosti, které jí zavedly až na samotný práh smrti. Ale já jsem od jejího příběhu čekala něco víc. Byly chvíle, kdy mě její vyprávění sice chytilo za srdce, ale nemohla jsem se donutit prožívat její těžký život tak, jak by si tato hlavní postava jistě zasloužila.

Jedná se vlastně o psychologický román, žádné akční scény zde nečekejte. Ale kniha jako taková se četla dobře a vyprávění má pěkný spád. Většina recenzentů knihu ohodnotila velice kladně. Já sama za sebe musím knihu ohodnotit pouze třemi hvězdami. Je zde prostě něco, co mi tam chybělo. Minimálně k tomu, abych hladově hltala každičký řádek a topila se v slzách až do konce knihy. To se mi nestalo. Nicméně, jak jsem zde již zmínila, seznámení se s životem Islanďanů v první polovině 19.století bylo pro mě velice podnětné.

Jako zajímavost a přednost knihy bych na závěr vyzvedla fakt, že příběh je napsán podle skutečné události, s čímž vás autorka seznámí na konci knihy.